blabolil (Občasný) - 8.7.2005 > Zrzohlávka> Přirovnala jsem to ke kelímku z umělé hmoty z prostého důvodu a pokora ani láska s tím nemá nic společného,
a tím prostým důvodem jest, že této básni prostě jako čtenář nevěřím, jistěže autorce neberu její idee, ať si je má, ale
ta vyumělkovanost básně mi vadí, prostě mě nepřesvědčuje, není v ní místo pro fantazii čtenáře ba ani osobní prožitek,
pokud tam je,já ho nevidím, ta báseň je prostě špatná a na poli literatury by naporosto neobstála. Dovolím si tady použít jméno autorky, která svým způsobem o lásce píše a tou autorkou je Ouvej, a tam je prostě cítit utrpení, bolest, radost,
píše o tom čím prošla a já jako čtenář jí věřím, jelikož nevaří z vody, ale dává tam podstatu, mnohdy syrovou , ale právě
takovou, která je cítit životem, tím odžitým, odtrpěným s kousky radosti, to je pro mne poezie. Ne, když autor vezme
slova a nějak je naháže, aby se neřeklo. Navíc idealizovat si svou vlastní lásku mi připadá trochu zcestné, neupřímné.
A co to vlastně "ta pravá láska" je, i v tomto máme každý jinou představu, pro každého to znamená něco jiného,
v mnohých básních nepadne o lásce ani slovo a přesto tam je. Na rozdíl od jiných, kde se to láskou jen hemží a přitom
chutnají po destilované vodě.
